Téma

Život obyčejného vězně v trestním táboře kdesi uprostřed tajgy.

Najdeme zde vše, co o gulagu víme z učebnic dějepisu: 

  • Pracují od tmy do tmy, teď v zimě vstávají v 5 hodin ráno, večerka v 10 hodin večer - ale: jinak je to v papírech a jinak ve skutečnosti - dlouhé hodiny strávené v práci nebo bez spánku navíc kvůli různým kontrolám či počítání vězňů, prohlídek místa i osob 

  • Nedostatečné vybavení - chatrné oblečení, v zimě pouze onuce a válenky bez bot, nutnost se na mrazu svlékat kvůli kontrolám, stát dlouhé hodiny v každém počasí venku, v ubikacích nejsou toalety, možnost se umýt jen jednou za 14 dní 

  • Namáhavá práce - nedostatek nářadí, práce i v hrozných mrazech - mají “jen mínus 27 stupňů”, nemožnost se zahřát, falšování pracovních výkazů, protože kdyby neodvedli “dost” práce, nedostali by “dost” jídla,  

  • Hlad - dostávají jen velmi málo jídla - 2x 200g chleba na den + šlichtu, tj. cosi různě řídkého - ovesnou kaši, vodu s bramborem či zeleninou, rybí maso, rýži. V korekci je jídla méně, protože tam nepracují, takže když trvá korekce dlouho, jsou tak podvyživení, že nemohou pořádně pracovat, takže neplní normy a kvůli tomu nedostávají znovu jídlo, korekce tak často znamená smrt.  

  • Radost z drobností - když Šuchov jí, nevnímá nic jiného, jídlo je v tu chvíli jakási svátost, které se plně věnuje. Když se mu dařila práce, měl z ní radost.  

  • Korupce - neustále musí někomu něco dávat - spoluvězňům, předákům, vojákům, bachařům, všem. Pokud s nimi chce dobře vycházet. Všichni mají málo, i dozorci jsou tu chudáci. Kdo dává, má to lehčí. Musí mít ale z čeho dávat.  

  • Solidarita – na jednu stranu se zde píše, že největším nepřítelem vězně je jiný vězeň, na druhou stranu vidíme, jak si jednotliví vězni uvnitř pracovní skupiny pomáhají. Vystojí jeden druhému frontu na jídlo - za následnou úplatu, společně chystají místo k ohřátí, pracují sladěni tak, aby za nimi skutečně nějaká práce byla. Když to jde, dělí se o jídlo - o to, které mají navíc, toho erárního je tak málo, že to si každý nechává pro sebe.  

  • Vězeňská hierarchie - každý má nějaké postavení. Nejsou si rovni, někteří vězni mají své povinnosti – a práva - navíc, za to mají víc jídla nebo úlevy v práci, na nich záleží, jakou práci bude dělat celá skupina - vedoucí skupiny, kuchaři, doktoři, všichni jsou to vězni 

  • Nedostatečná lékařská péče - doktor má normy na to, kolik vězňů smí marodit, takže kdo přijde dřív, může, málo léků, doktor sám často není doktor 

  • Justiční systém - vězňové jsou vlastně dvojího druhu - kriminální zločinci, ti mají často lepší postavení, a političtí zločinci - ti jsou odsouzeni například za špionáž, tj. za to, že se nechali zajmout cizí armádou za války. Politickým často trest nekončí, jen co jim vyprší, okamžitě dostanou další.  

  • Trestanecký tábor si museli nejdřív sami postavit. Stejně tak když se podílejí na stavbě nového města - nejprve si sami natáhnou ostnatý drát, aby nemohli utéct, a pak staví společně s civilními zaměstnanci. Peníze za to nedostávají, ty jdou na osobní účet, z něhož se pak platí jejich věznění.  

  • Minimální kontakt s rodinou - každý rok smí Šuchov napsat jen dva dopisy, v jiných táborech směl psát každý měsíc.  

  • Neví, co se děje venku – ani z dopisů není možné zjistit, jak se mění život venku. Když ho zavřeli, byla ještě válka. Odvedli ho v roce 1941. Neví, k jakým změnám došlo, jaká je politická nebo hospodářská situace. Šuchov například vůbec nerozumí tomu, co jeho žena píše - že muži žijí na vsi, ale nepracují v zemědělství, odjíždějí pracovat do města.