Téma

Život obyčejného vězně v trestním táboře kdesi uprostřed tajgy.

Najdeme zde vše, co o gulagu víme z učebnic dějepisu:

Pracují od tmy do tmy, teď v zimě vstávají v 5 hodin ráno, večerka v 10 hodin večer - ale: jinak je to v papírech a jinak ve skutečnosti - dlouhé hodiny strávené v práci nebo bez spánku navíc kvůli různým kontrolám či počítání vězňů, prohlídek místa i osob
Nedostatečné vybavení - chatrné oblečení, v zimě pouze onuce a válenky bez bot, nutnost se na mrazu svlékat kvůli kontrolám, stát dlouhé hodiny v každém počasí venku, v ubikacích nejsou toalety, možnost se umýt jen jednou za 14 dní
Namáhavá práce - nedostatek nářadí, práce i v hrozných mrazech - mají “jen mínus 27 stupňů”, nemožnost se zahřát, falšování pracovních výkazů, protože kdyby neodvedli “dost” práce, nedostali by “dost” jídla,
Hlad - dostávají jen velmi málo jídla - 2x 200g chleba na den + šlichtu, tj. cosi různě řídkého - ovesnou kaši, vodu s bramborem či zeleninou, rybí maso, rýži. V korekci je jídla méně, protože tam nepracují, takže když trvá korekce dlouho, jsou tak podvyživení, že nemohou pořádně pracovat, takže neplní normy a kvůli tomu nedostávají znovu jídlo, korekce tak často znamená smrt.
Radost z drobností - když Šuchov jí, nevnímá nic jiného, jídlo je v tu chvíli jakási svátost, které se plně věnuje. Když se mu dařila práce, měl z ní radost.
Korupce - neustále musí někomu něco dávat - spoluvězňům, předákům, vojákům, bachařům, všem. Pokud s nimi chce dobře vycházet. Všichni mají málo, i dozorci jsou tu chudáci. Kdo dává, má to lehčí. Musí mít ale z čeho dávat.
Solidarita – na jednu stranu se zde píše, že největším nepřítelem vězně je jiný vězeň, na druhou stranu vidíme, jak si jednotliví vězni uvnitř pracovní skupiny pomáhají. Vystojí jeden druhému frontu na jídlo - za následnou úplatu, společně chystají místo k ohřátí, pracují sladěni tak, aby za nimi skutečně nějaká práce byla. Když to jde, dělí se o jídlo - o to, které mají navíc, toho erárního je tak málo, že to si každý nechává pro sebe.
Vězeňská hierarchie - každý má nějaké postavení. Nejsou si rovni, někteří vězni mají své povinnosti – a práva - navíc, za to mají víc jídla nebo úlevy v práci, na nich záleží, jakou práci bude dělat celá skupina - vedoucí skupiny, kuchaři, doktoři, všichni jsou to vězni
Nedostatečná lékařská péče - doktor má normy na to, kolik vězňů smí marodit, takže kdo přijde dřív, může, málo léků, doktor sám často není doktor
Justiční systém - vězňové jsou vlastně dvojího druhu - kriminální zločinci, ti mají často lepší postavení, a političtí zločinci - ti jsou odsouzeni například za špionáž, tj. za to, že se nechali zajmout cizí armádou za války. Politickým často trest nekončí, jen co jim vyprší, okamžitě dostanou další.
Trestanecký tábor si museli nejdřív sami postavit. Stejně tak když se podílejí na stavbě nového města - nejprve si sami natáhnou ostnatý drát, aby nemohli utéct, a pak staví společně s civilními zaměstnanci. Peníze za to nedostávají, ty jdou na osobní účet, z něhož se pak platí jejich věznění.
Minimální kontakt s rodinou - každý rok smí Šuchov napsat jen dva dopisy, v jiných táborech směl psát každý měsíc.
Neví, co se děje venku – ani z dopisů není možné zjistit, jak se mění život venku. Když ho zavřeli, byla ještě válka. Odvedli ho v roce 1941. Neví, k jakým změnám došlo, jaká je politická nebo hospodářská situace. Šuchov například vůbec nerozumí tomu, co jeho žena píše - že muži žijí na vsi, ale nepracují v zemědělství, odjíždějí pracovat do města.